bazilika Navštívení Panny Marie

O místu:

Areál baziliky Navštívení Panny Marie ve Frýdku je volně přístupný:

• v letním období (od Květné neděle do svátku Všech svatých) 7:00 – 19:00
• v zimním období (od svátku Všech svatých do Květné neděle) 9:00 – 16:00 (dle klimatických podmínek)
  

Bazilika Navštívení Panny Marie stejně jako další kostely ve farnosti jsou přístupné pravidelně v čase konání bohoslužeb.

V rámci projektu Otevřené chrámy je bazilika otevřená od 1. května do 31. října.

Prohlídky ve věži farního kostela sv. Jana Křtitele zajišťuje Sdružení Filip Neri. Informace o otevírací době jsou na stránkách http://www.svatojanskavez.cz

historie baziliky Narození Panny Marie

Chrám byl postaven na místě, kde v polovině 17. století podle pověsti dělníci nalezli při kopání hlíny kamennou sochu Panny Marie, kterou přenesli do farního kostela, ale dalšího dne ji nalezli opět na původním místě. Na tomto místě byla nakonec ponechána. Jiný pramen však uvádí, že sochu nechal roku 1665 vytesat František Eusebius z Oppersdorfu. Jisté však je, že od poloviny 17. století do Frýdku přicházelo množství poutníků, kterých po vybudování dřevěné kaple nad sochou roku 1706 stále přibývalo.

Základní kámen kostela byl položen 1740, stavbu vedl Bartoloměj Wittner. Roku 1759 byl chrám vysvěcen, avšak až roku 1777 byl chrám dokončen. Socha Panny Marie byla umístěna nad svatostánek. Frýdek tak získal dominantu, díky níž je občas nazýván „Slezské Lurdy“.

Význam chrámu byl podtržen 30. srpna 1999, kdy byl kostel povýšen papežem Janem Pavlem II. na baziliku minor. V současné době probíhá rozsáhlá rekonstrukce okolí chrámu, zchátralého a poničeného během období totality.

V roce 2011 byla dokončena kompletní rekonstrukce venkovních prostor. Otevření pro veřejnost září 2011.

•  

  Počátky mariánského poutního místa

  Mariánské poutní místo ve Frýdku se stalo, již mnoho let před stavbou vlastního chrámu, významným duchovním centrem města a jeho okolí. Tradice mariánské zbožnosti se postupně rozvíjela již během 17. století.

  Na přání majitele panství hraběte Jana Bruntálského z Vrbna zakládají dominikáni z Těšína v roce 1613 ve Frýdku při farním kostele sv. Jana Křtitele Bratrstvo Nejsvětějšího růžence Panny Marie. Bratrstvo sdružovalo měšťany, obyvatele okolních vsí i šlechtice, kteří společně slavili mariánské svátky, podíleli se na charitativní a společenské činnosti a podporovali je svými dary.

  V nejistých letech třicetileté války získávalo úsilí bratrstva stále větší ohlas. Tato doba je spojena s příchodem nových vlastníků panství, hrabat z Oppersdorfu. První majitel, hrabě Jiří z Oppersdorfu (1636–1651) v sobě spojoval náboženskou horlivost, sebevědomí významného slezského aristokrata a mocného císařského úředníka, osobnost zdatného hospodáře a zároveň tvrdého feudálního pána. Na rozdíl od jiných podobných měl však také vynikající humanistické vzdělání a bohatou životní zkušenost získanou za studijních cest v Itálii, Rakousku aj., kde měl možnost poznat duchovní svět právě rodícího se baroka, ale i velkolepý svět doznívající renesance i antických památek.

  Na Frýdecku zakládá na význačných místech kostely, kaple, kapličky a jiné symboly zbožnosti. V roce 1640 dal vystavět dřevěný kostel sv. Ignáce na Prašivé. Zde, a později i na Borové, byly konány na den sv. Ignáce velké a slavné poutě. Poddaným frýdeckého panství byly odpuštěny tři dny roboty v roce, aby se těchto poutí mohli účastnit.

  Uprostřed frýdeckého náměstí byla hrabětem Jiřím z Oppersdorfu postavena Růžencová kaple. V roce 1644 byl položen její základní kámen. O této události nás informuje pískovcová pamětní deska, která je dnes vsazená do zdi frýdeckého zámku. Je na ní nápis: „Ao 1644 Ill. Dus. Georgius S.R.I. Comes, S. AB Oppersdorf Dns. Glogov Sup. Fridek et Ratib. Capellam hanc cultui B. V. erigi fecit“ (Hrabě Jiří z Oppersdorfu, pán na Horním Hlohově, Frýdku a Ratiboři dal tuto kapli ke cti a chvále P. Marie postaviti roku 1644.)

  Vlastní stavba a celkové vybavení kaple se protáhlo pravděpodobně až do roku 1649, kdy byla v červenci t.r. vratislavským pomocným biskupem Janem Baltazarem Lieschem z Hornau zasvěcena a věnovaná Bratrstvu Nejsvětějšího růžence Panny Marie.

  Na aktivity Jiřího z Oppersdorfu navázal jeho syn František Eusebius, který přebírá panství v roce 1666. V této době byl postaven v místě zvaném na Vápenkách sloup se sochou Panny Marie Frýdecké, zhotovenou okolo roku 1665. Podobně staví hrabě František Eusebius mariánský sloup v Horním Hlohově (1677) a v Malenovicích roku 1673 dřevěný poutní kostel na Borové. V Dobré (1686) a Bruzovicích (1687) nahradil původní dřevěné kostely novými, kamennými. Všechny tyto kroky nesou zřetelnou pečeť komplexnějšího záměru: vtisknout ideu barokní zbožnosti celému kraji a také mu stanovit pomyslný „duchovní střed“. Ve Frýdku to byla socha Panny Marie Frýdecké vévodící kraji, městu, ale i zámku, jako symbol nadřazenosti světa duchovnosti světu pozemské moci.

•  

  Od sochy ke kapli

  Pískovcová socha Panny Marie s Ježíškem, stojící na hlavě hada a půlměsíci, byla postavena na pokyn vrchnosti, v místě zvaném „Na Vápenkách“, u cesty do Lískovce. Socha stála na dva metry vysokém kamenném sloupu. O jejím původu zdejší farář a generální vikář Josef Karel Schipp (Šíp) ve své „Knize o chrámu blahoslavené Panny Marie ve Frýdku“ z r. 1835 píše: „Co se týče okolností, které zřízení této milostné sochy předcházejí a doprovázejí, na kterých mnoho nezáleží, může se dle rukopisů a všeobecného souhlasu pravděpodobně potvrditi, že od hraběte Františka Eusebia z Oppersdorfu z kamene, jak nyní jest, na témže místě, kde a jak nyní se vidí, panského pozemku, od vápenic, v nichž se dříve vápno hasívalo, Vápenky zvaného, zřízena byla, pročež socha i kostel jméno své P. Maria na Vápenkách až podnes mají ...“

  O době vzniku frýdecké mariánské sochy i o jejím autorovi byly dříve pochybnosti. Dnes považujeme za velmi pravděpodobné, že sochu vytvořil ratibořický sochař a stavitel Samuel Steinhofer, který se v 50. a 60. letech 17. století podílel na modernizaci frýdeckého zámku.

  V těžkých dobách po třicetileté válce byla socha Blahoslavené Panny Marie pro lid ze širokého okolí zdrojem duchovní útěchy a naděje. Poutě a pobožnosti, které se u ní konaly, se staly cílem stále většího množství poutníků. Podle svědectví bruzovického faráře Friedricha Ferdinanda Chalíka z roku 1677 se již v této době konaly poutě do Frýdku.

  Sílící příliv poutníků vedl frýdeckého faráře Heřmana Leopolda Kalinovského v roce 1706 k postavení prostorné dřevěné kaple a zázračnou sochu postavil na její oltář. Tato kaple byla zasvěcena Panně Marii Sněžné. Ta byla v následujícím roce při silné letní bouři vážně poškozena. Byla však rychle znovu obnovena. Svědectví opolského arcijáhna, který 4. až 6. srpna 1719 jménem vratislavského biskupa prováděl vizitaci frýdecké farnosti, hovoří o „poměrně velké a z dřevěných desek vystavené, neposvěcené kapli nacházející se mimo město na místě zvaném lidově Vápenky.“

  Rostoucí prestiž poutního místa a sláva frýdecké mariánské sochy vedly v roce 1711 majitele panství Františka Viléma hraběte Pražmu k pokusu zřídit při mariánském poutním místě ve Frýdku klášter. Poutní místo předal do správy kaplanu Bonifácovi a dvěma dalším minoritům, které kvůli tomu nechal pozvat z Opavy. Vznikl spor mezi místním duchovenstvem, vratislavským biskupem a frýdeckými farníky na straně jedné a hrabětem Pražmou na straně druhé. Hrabě Pražma zakázal frýdeckým duchovním přístup do kaple. Frýdecký farář Václav Tadeáš Faldina odmítl přijmout toto hraběcí rozhodnutí a postavil se mu na odpor. Farář Faldina se obrátil se stížností na konzistoř ve Vratislavi, která se za něj postavila. Biskup vyslal do Frýdku komisi, která mu dala za pravdu. Hrabě se biskupovu rozhodnutí nepodřídil. Nechal veškerý inventář kaple převézt na zámek a nakonec 22. února 1712, v nočních hodinách, odvézt do zámecké kaple i samotnou sochu Panny Marie. To vyvolalo veliké pobouření obyvatel města a další ostrou reakci vratislavského biskupa. Biskup se obrátil se stížností na hraběte přímo k římskému císaři Karlu VI. Ten dal za pravdu biskupovi. Mezitím ve Frýdku hraběcí poddaní dnem i nocí hlídali zámek, aby posvátná socha nemohla být odvezena z Frýdku. Když hrabě obdržel císařovo psaní, musel se podřídit a sochu Panny Marie i s inventářem vrátit do kaple a její správu přenechat frýdecké farnosti.

  Sláva mariánského poutního místa vzrůstala. Jen od jara 1712 do října následujícího roku, bylo ve Frýdku 143 procesí s počtem 66 500 poutníků.

  Věhlas Panny Marie Frýdecké ještě dnes dokazují její četné sochy a vyobrazení rozmístěné v celém kraji. Na příklad před farou v Horních Domaslavicích, v Karviné-Dolech, před kostelem v Sedlištích, u cesty ve Skalici, na Morávce a v poutním kostele na Gruni, v kapli sv. Barbory frýdeckého zámku, v kapličce v Palkovicích aj.

•  

  Mariánské poutě ve Frýdku

  V barokní době hrály mariánské poutě významnou roli. Byly projevem hluboké zbožnosti, k níž patřilo uctívání světců a zejména Panny Marie, jako vzorů, kterými se barokní člověk ve svém životě řídil. Do Frýdku přicházeli poutníci až z Hané (Tovačova, Velké Bystřice a Klenovic), Haliče a Slovenska (Bytče, Čadce, Turzovky). Při poutích byla navazována mnohá přátelství, obyvatelé venkova se setkávali se svými sousedy i obyvateli vzdálenějších obcí. Mimořádný význam měly poutě také pro samotný Frýdek, protože přispívaly k jeho hospodářskému rozvoji a společenskému významu. Tak například v letech 1753–1763, počet poutníků dosáhl čísla 169 690 při 464 procesích. Kolem roku 1766 se ustálila tradice hromadné pouti poddaných z celého frýdeckého panství ve svátek sv. Floriána (4. května).

  Množství poutníků v průběhu 18. století kolísalo. Poutě byly méně časté v době válek o Slezsko, později byly omezovány císařovnou Marií Terezií jejím dekretem z 11. dubna 1772 a také císařem Josefem II. Zakázány byly hromadné poutě a poutě přes noc. Důvodem k tomu bylo časté konání poutí v době letních prací. Omezení trvala až do smrti císaře Josefa II. v roce 1790. K oživení poutí dochází až po napoleonských válkách. Barokní náboženský život svojí kulturou zapustil hluboké kořeny a pokračoval po celé 19. století. Poutě byly hojně navštěvovány. V létě každou neděli a pak hlavní mariánské poutě 2. června, 5. a 15. srpna a 8. září:

  „O svátku Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna) se do Frýdku sjíždělo celé okolí na tzv. zelinovou Pannu Marii (svěcení zelin) a ve svátek Panny Marie Sněžné (5. srpna) přicházelo každoročně početné procesí z Místku.

  „Místecký děkanát pořádal pravidelné velké poutě mužů. V neděli dne 7. října 1900 kráčelo do Frýdku více než 3000 mužů od místeckého farního chrámu a za mostem se k nim přidružili poutníci z Ostravy Přívozu a Vítkovic“ (Juřák, Petr)

  Historie mariánských poutí má také smutné kapitoly: „Když jedno procesí přes rozvodněnou Ostravici po lavici šlo, tato podemleta jsouc zřítila se a z poutníků osob třináct se utopilo“ (Hawlas, František)

  „Jejich těla jsou pochována v základech kostela Panny Marie, který se právě budovati začal.“ (Kohut, František)

  Každý rok přicházelo do Frýdku množství česky, polsky a slovensky mluvících poutníků, což posilovalo národní uvědomění jeho obyvatel.

  „Modlitby, kázání i náboženské písně v češtině i slovenštině posilovaly lásku k rodné řeči i národu, ke které povzbuzovali náš lid nadšení kněží – vlastenci ... Byli to slezští rodáci: P. Antonín Poledník, P. Jan Ježíšek, P. Jan Tvrdý ... a P. Angelus Lubojacký“ (Novák, Karel)

  V roce 1913 vznikl Spolek pro zvelebení poutí, který si vzal za cíl udržovat zájem o mariánské poutní místo ve Frýdku a pečovat o náboženské a vlastenecké smýšlení lidí. Po vzniku Československa poutě nerušeně pokračovaly až do doby protektorátní.

  Na poutě v 30. letech vzpomíná pan učitel Alois Moškoř: „Byly to tisíce poutníků. Nepřijížděli auty ani autobusy, tak jak tomu je dnes. Mnozí šli pěšky i několik desítek kilometrů, v dešti, horku, nepohodě. Někteří z nich pak přespávali na půdě našeho hostince, ve skromných podmínkách, mnohdy na slámě. Kolem kostela stály o poutích desítky krámků: květinářství sester Milátových, pernikáře Figury, cukráře Heska, ale také trhovců nabízejících, zejména v horkých dnech kvašené okurky a mnozí jiní.“ ...

  V době německé okupace byly poutě zakázány.

  Po válce poutě zase pokračovaly až do padesátých let. Od té doby byly postupně omezovány a nakonec v roce 1957 zakázány. Povoleny byly pouze slavnosti v okolí chrámu tzv. Římské průvody. Tradice poutí byla obnovena až v roce 1990.

  Hlavní mariánské poutě jsou vždy v sobotu a neděli nejbližší k svátkům: Navštívení Panny Marie (2. července), Nanebevzetí Panny Marie (15. srpna) a Narození Panny Marie (8. září), a to pobožnostmi v chrámu a jeho okolí i obnovenými pěšími poutěmi z Havířova, Karviné a dalších farností na Těšínsku. V současnosti jsou také organizovány např. diecézní poutě seniorů, pouť matek, poutě ke kapli v Hájku aj.

•  

  Stavba chrámu

  Obliba sochy P. Marie s Jezulátkem v kapli na Vápence u Frýdku stále rostla a proud poutníků každoročně narůstal. Původní dřevěná kaplička, již nevyhovovala narůstajícím nárokům a požadavkům.

  Po smrti hraběte Františka Viléma Pražmy roku 1731 se vdova po hraběti Pražmovi hraběnka Karolína rozhodla vystavět na místě malé dřevěné kaple velký zděný poutní kostel a umístit v něm uctívanou sochu P. Marie ze staré kaple a tím také splnit vůli i přání svého zemřelého manžela.

  Vratislavský biskup Sinzendorf tento úmysl schválil. Hraběnka Pražmová se zavázala nést všechny náklady nového zděného kostela, tj. na stavební materiál, dovoz a práci zedníků a robotníků, z důchodů frýdeckého panství. Dala vyměřit v okolí dřevěné kaple široký okruh pozemků vrchnostenské půdy a darovala je k vystavění poutního kostela. Hranice pozemků byly vyznačeny kamennými sloupy jako territorium ecclesiae. Nejpozději roku 1737 zadala hraběnka Pražmová vypracovat stavební plány zednickému mistru a staviteli Johannu Reinthalalovi z Těšína. Není prokázáno, kdy byly tyto plány vypracovány a odevzdány, ale podle účetních záznamů úředníků frýdeckého panství byly proplaceny až začátkem roku 1739. Uvedený zápis v účetní knize důchodního úřadu frýdeckého panství dokládá, že hraběnka Pražmová, ani její podřízení, neuzavřeli se stavitelem Reinthalem žádnou smlouvu na vlastní provedení stavby mariánského kostela podle jeho rysů a propočtů. Uvedená časová prodleva i formulace účetního zápisu mají zřejmě přímou souvislost s vyjednáváním mezi hraběnkou a vratislavským biskupem o skutečnou podobu frýdeckého chrámu.

  Biskup Sinzendorf s konzistoří stavbu jednoduchého zděného kostela podle plánu těšínského stavitele neschválil. Obdivoval mohutný účinek nově postavených nádherných výšinných mariánských chrámů na prohloubení mariánského kultu projevovaného tisícovými davy zbožných poutníků, vypravovaných z farností i z dalekého okolí. Chtěl proto, aby v této nejvýchodnější části vratislavské diecéze byl u Frýdku postaven architektonicky poutavý chrám zdaleka viditelný poutníkům. Biskup také dohodl s hraběnkou Pražmovou dodání nových stavebních plánů. Jejich zhotovení i stavbu chrámu zadal biskup mladému vratislavskému zednickému mistru a staviteli Bartoloměji Wittwerovi, který pracoval a bydlel ve Vratislavi. Wittwer se počátkem roku 1740 vypravil s pomocníky do Frýdku. Zde si ověřil a získal na místě potřebné údaje pro stavbu a dohodl kvalitu stavebních materiálů se správou frýdeckého panství. Dohodl také s hraběnkou Pražmovou plán vnitřního uspořádání kostela. V létě 1740 odevzdal plány vyhotovené podle daných propozic, včetně propočtu materiálu pro stavbu. Ty byly schváleny biskupem i hraběnkou Pražmovou. Podle dohody měl stavitel Wittwer zajistit také řádné provedení stavby a její dokončení. Stavební materiály a pomocné práce při stavbě měla zajistit frýdecká vrchnost.

  Probíhaly však také jiné přípravy. Podle dodatečného výkazu důchodního úřadu ve Frýdku z roku 1740 bylo již v letech 1736–1739 pro účely této stavby v Lipině nalámáno 645 sáhů stavebního kamene a dovezeno na staveniště. Také po celý rok 1740 byl správou frýdeckého panství dovážen na staveniště potřebný stavební materiál. Kvalitnější kámen byl brán ze sousedního hukvaldského panství olomouckých biskupů, a to z místeckého kamenolomu Štandl (Sandel). Na stavbu bylo dovezeno také 1300 cihel, písku 215 fůr a vápna dodáno 96 šelfů. Počátkem října 1740 přijel do Frýdku znovu stavitel Wittwer z Vratislavi s několika svými tovaryši k výkopu a stavbě nového kostela.

  Dle biskupského nařízení z 20. září t. r. položila hraběnka Karolina Pražmová 4. října 1740 základní kámen, za přítomnosti frýdeckého faráře (1740–1752) Kryštofa Pašky, který měl stavbu na starosti, představených města, úředníků panství, občanů města i jeho okolí. Základy kostela byly zbudovány od 8. října do 26. listopadu. Kromě zedníků pracovalo na stavbě denně 6 poddaných (robotníků) jako pomocníci a podavači zedníků. Po dostavbě zděných základů kostela byly koncem listopadu práce zastaveny. Celé staveniště bylo uzavřeno prkennou ohradou, zpevněnou frýdeckým kovářem Jiřím Nezhodou. Válečné události bojů o Slezsko pruského krále Fridricha II. proti rakouské císařovně Marii Terezii a rozdělení Slezska mezi Prusko a Rakousko způsobily, že se v letech 1741 až 1743 na stavbě mariánského kostela nepokračovalo a veškeré práce ustaly. Ani stavební materiál nebyl v této době na staveniště přivážen.

  Když bylo počátkem roku 1744 rozhodnuto o pokračování stavby, začal se opět svážet stavební materiál. Do Frýdku byl z Vratislavi opět vyslán stavitel Bartoloměj Wittwer, aby dohlédl na obnovu stavebních prací. Vlastní zednické práce zase řídil zednický polír Mathes Schmied. Na stavbě se pracovalo od 22. dubna při kopání základů, dovozu kamene, vápna, dřeva aj. až do prosince.

  V příštím roce práce opět pro válečné události uvázly. Stavební materiály byly přesto zčásti ke svatbě sváženy. Z řemeslníků pracoval jen kamenický mistr Hanel s pomocníky na kamenických pracích.

  Zápisy stavebního účtu kostela jsou v letech 1746–1752 vedeny zcela stručně a jsou uváděny zpravidla, kromě množství dodaného stavebního materiálu, dodaného vrchností, jen jako přepočet v penězích. Bližší údaje o provedené práci na stavbě byly vedeny v každoročním stavebním deníku. Práce robotníků byla přepočítána důchodním úřadem panství v letech 1744 až 1752: 1 osoba, tj. 1 robotní den, celkem 7441 ½ robotního dne přepočteno v penězích to činilo 1217 zlatých.

  Podle stavebního účtu kostela P. Marie bylo v letech 1740–1752 nalámáno a dovezeno na jeho stavbu celkem 1806 sáhů kamene, cihel dovezeno celkem 1 287 750 kusů, písku dodáno 8906 fůr a vápna 5279 šelfů.

  Opavský archivář Bohumír Indra uvádí: „Stavba kostela dokončená zedníky r. 1752 byla 47 ¼ m dlouhá a 25 ¼ m široká uvnitř však nedokončená. Střecha byla pokryta šindelem, červeně natřeným… V presbyteriu osvětleném 4 okny, byly po obou stranách vchody do postavené vysoké sakristie, na protější straně proti sakristii byla postavena kaple Sv. Kříže s kryptou hraběcí rodiny Pražmů. Druhá velká krypta byla postavena pod velkou chrámovou lodí…určená pro pohřby dobrodinců kostela a bohaté měšťany… Vchod do krypty byl uprostřed kostela… V dalších letech 1752–1759 bylo pokračováno na vnitřních zednických úpravách kostela, tesařských a řezbářských pracích na kruchtách a pažení oratoří aj. Zeď chrámové lodi byla nad vstupem do kostela uzavřena dvěma kůry, hlavním kostelním kůrem a nad ním hudebním kůrem pro umístění varhan… Pracováno na přípravách stavby oltářů v postranních kaplích a jejich vybavení… Finanční náklady byly hrazeny farním úřadem ve Frýdku z kapitálu kostela P. Marie, nashromážděného dary poutníků a dobrodinců, zejména měšťanů frýdeckých a místeckých.“

  Až do roku 1752 veškeré náklady na stavbu kostela hradil majitel panství hrabě Jan Nepomuk Pražma. V dalších letech se na nákladech podílela frýdecká farnost a také prostředky podle ustanovení testamentu o nadaci o stavbu kostela P. Marie ve Frýdku po zemřelém hraběti Františku Vilému Pražmovi a dalších dárců. Po smrti faráře Kryštofa Pašky převzal dohled nad stavbou farář Jan Jiří Clemens (1752–1762).

  Po dokončení většiny vnitřních úprav byl chrám vysvěcen vratislavským biskupem Filipem Gotthardem Schaffgotschem na 4. neděli velikonoční dne 13. května 1759 za přítomnosti hraběnky Karoliny Pražmové, jejího syna Jana Nepomuka Pražmy, držitele frýdeckého panství, četné šlechty, duchovenstva a velkého množství poutníků. Chrám byl zasvěcen památce Navštívení Panny Marie.

  V této době nebyl chrám zcela hotový. Nebyly postaveny věže a také vnitřní vybavení bylo neúplné: věřícím sloužil dřevěný hlavní oltář i některé postranní oltáře a sochy světců byly dřevěné. Některé postranní oltáře byly postaveny až po vysvěcení kostela v roce 1759. Výstavba a vybavení chrámu proto pokračovalo i v následujících letech:

  V letech 1760 a 1761 vznikla původní sochařská dřevěná výzdoba bočních oltářů i kazatelna z dílny frýdeckého sochaře Hippolita Weissmana.

  Biskup Schaffgosch pořídil oltářní obrazy od malíře Eliáše Františka Herberta, dřevěné oltáře v kaplích byly pořízeny z darů farníků.

  V roce 1763 byly Josefem Staudingerem postaveny varhany za 3600 rýnských zlatých. Ty ale již v roce 1770 musely být varhanářem Šeflerem důkladně opraveny. V témže roce hraběnka Karolína Pražmová zemřela a byla pochována v rodinné kryptě. Její syn Jan Nepomuk kapli nad kryptou vybavil oltářem sv. Kříže.

  Až v roce 1777 byly dostavěny obě barokní věže do výšky 60 metrů a na nich, za přítomnosti hrabat Pražmů, Jana Nepomuka a jeho bratra Justa Viléma frýdeckého arcikněze a faráře, slavnostně umístěny dvouramenné kříže. Při této příležitosti byl vložen do jedné z bání latinsky psaný dokument popisující dějiny frýdecké farnosti i poutního místa.

  Bylo mnoho lidí, kteří na chrámu pracovali zadarmo, věnovali stavební materiál nebo svým penízem přispěli na vnitřní výzdobu chrámu. Financování stavby bylo v té době již ve velkých obtížích. Proto byly obě věže dostavěny na dluh, který byl postupně zaplacen.

  Stavba nového a kamenného hlavního oltáře byla zahájena až roku 1792 Janem Schubertem. Ten však téhož roku zemřel. Oltář byl dokončen a nově upraven brněnským sochařem Ondřejem Schweiglem. Zlacení provedl Josef Engler z Místku a mramorování František Kästner z Brna až v roce 1796.

  Roku 1795 byla Ondřejem Schweiglem obnovena kaple Sv. Kříže nad kryptou hrabat Pražmů a také vyzdvižen nový těžký zvon darovaný hrabětem Janem Pražmou. V roce 1798 byla dána nová střecha za 1200 zlatých.

  Základní údaje o historii stavby poutního kostela zjistil na základě studia archivních pramenů frýdecké fary farář Josef Karel Schipp a zapsal je v rukopisu: Inventář kostela P. Marie „na Vápence“ sepsaný 31. října roku 1808.

  Brzy po dostavbě mariánského chrámu, v době josefínské (1780–1790), se stala existence mariánského chrámu předmětem sporu s císařskými úředníky. Rozsáhlé státní a církevní reformy, které zaváděl císař Josef II., se života římskokatolické církve dotkly v mnoha směrech. Poutím a poutním chrámům císař Josef II. nakloněn nebyl. Bylo nařízeno, aby v každé farnosti byl pouze jeden kostel farní a jeden pohřební. Ve Frýdku v té době byly již kostely tři: farní sv. Jana Křtitele, pohřební sv. Jošta a právě nově zřízený poutní chrám Panny Marie Frýdecké. Patří k velikým zásluhám frýdeckého faráře a administrátora frýdeckého, Josefa Karla Schippa, že před komisí soudu v Těšíně (1781) dokázal obhájit existenci všech tří kostelů ve Frýdku a tak zachránil poutní chrám před zrušením.

  Bohužel, musela byt uzavřena a odsvěcena Růžencová kaple stojící na frýdeckém náměstí od roku 1649 a bylo také zrušeno Bratrstvo Nejsvětějšího růžence Panny Marie, které zde působilo téměř dvě stě let. Pravděpodobně v roce 1784 byla kaple odsvěcena a později zbořena. Dva obrazy Růžencového mariánského bratrstva byly v této době přeneseny do mariánského chrámu P. Marie na Vápence.

•  

  Svatá voda v Hájku

  U pramene vody v Hájku se zastavovali lidé na cestě z Lískovce do Sedlišť, na trh do Frýdku a později také mariánští poutníci. Těm všem sloužil pramen k osvěžení a odpočinku. Voda z Hájku byla také spojována se zázračnými uzdraveními. Vděční lidé začali po okolních stromech rozvěšovat drobné dárky, jako projevy vděčnosti a díků. Tak začínal příběh „Svaté vody v Hájku“.

  Roku 1786 místní lesník Michael Hirschmeier postavil nad pramenem kříž. Záhy nad křížem přibyla, zásluhou tehdejšího generálního vikáře a frýdeckého faráře Justuse Viléma hraběte Pražmy, menší dřevěná kaplička – počátek dnešní Kaple Sv. Kříže. O pár let později pořídil jeho nástupce P. Karel Josef Schipp (Šíp) křížovou cestu, kapli rozšířil a pramen nechal svést do kamenného kanálku. V roce 1834 byla kaple zvětšena a upravena přibližně do dnešní podoby. Cesta k ní vedoucí z Frýdku přes Lískovec byla opravena v roce 1835. K úpravám v Hájku došlo také za generálního vikáře a frýdeckého faráře Karla Findinského, který nechal opravit studnu, jež byla opatřena litinovou mříží a zastřešena, a také pořídil betonovou nádržku, aby si v ní znavení poutníci mohli omýt nohy před další cestou do Frýdku. 15. srpna 1891 také farář Karel Findinský posvětil hlavní oltář s dřevěným sousoším Kalvárie darovaný Julií Janitzkou.

  V roce 1952–1953 byla kaple důkladně opravena a doplněna o zvonici.

  K posledním významným úpravám došlo v letech 2006-2007 kdy prošla kaple rekonstrukcí a celý areál je přístupný bez bariér. Voda z něj je pravidelně kontrolovaná pracovníky hygienické služby a občané informovaní o její kvalitě. Pramen je hojně navštěvován obyvateli města a poutníky, a to nejen proto, že má velmi dobrou vodu, ale místo kolem něj je stále příjemné k odpočinku, k zamyšlení i modlitbě.

•  

  Chrám v 19. a 20. století

  „Nynější 19. století smutně pro svatyni začalo. Pohromy obecné, totiž války francouzské, mor a hlad svíraly celou zemi. Zde počal r. 1805, v létě zuřiti vojskem zavlečený mor, který do léta příštího trápil. K Matičce Frýdecké utíkal se lid se svými pastýři v procesích…“ píše frýdecký kaplan František Havlas (Hawlas) ve své práci o mariánském poutním chrámu.

  Za napoleonských válek byl zabaven chrámový mobiliář: všechny kalichy a monstrance, dary poutníků, stříbrná lampa aj. Další pohroma přišla v roce 1811 vyhlášením státního bankrotu, kdy se snížila cena zlatého na 12 krejcarů a chrám přišel o podstatnou část svého finančního jmění. Kostel ztratil vlastního jmění 7573 zlatých a na nadačních penězích 3278 zlatých.

  Po válkách s napoleonskou Francií se pokračovalo ve zvelebování interiéru chrámu i jeho okolí, které mělo jinou podobu než dnes. Farář Josef Karel Schipp se snažil o nápravu. Obrátil se na majitele frýdeckého panství arcivévodu Karla Habsburského s prosbou o pomoc. Ten vyčlenil pro chrám celé území dnešního chrámovému okrsku a přidělil materiál i finanční prostředky (1000 zlatých) pro celkovou terénní úpravu prostranství před chrámem. Nechal také zbudovat vysokou kamennou zeď (1822) oddělující prostor před chrámem od cesty. Zeď byla osazena železnou mříží z hutě v Bašce a také čtyřmi staršími barokními sochami sv. Antonína Paduánského, sv. archanděla Gabriela, sv. archanděla Rafaela a sv. Judy Tadeáše, díly sochaře Václava Böhma z 60. let 18. století. Před tím stály u zdi chrámu, pravděpodobně po obou stranách jeho hlavního portálu. Roku 1832 dostal chrám novou střechu.

  V roce 1837 novojičínský malíř Anton Berger pro chrám namaloval sedm obrazů s evangelijními motivy, které byly umístěny do bočních kaplí. Je také autorem obrazů umístěných na pilířích chrámové lodi, které představují události ze života Panny Marie.

  Roku 1840 byla opěrná zeď doplněna o sochy Sv. Karla Boromejského a Sv. archanděla Michaela. Sochy jsou ze slezského krystalického mramoru. Byly zde umístěny k 100. výročí započetí stavby kostela.

  Železné mříže zvenku na oknech byly pořízeny v roce 1848 nákladem frýdeckého měšťana Zeliny v ceně 600 zlatých.

  Za faráře Karla Findinského byla v roce 1874 zahájena sbírka na stavbu Křížové cesty, která lemuje vnější chrámový prostor. Administrátor chrámu P. Jan Ježíšek vykonal mnoho práce pro její úspěch. Peníze byly sesbírány v poměrně krátké době a podle návrhu vídeňského architekta Karla Schadena začala stavba kaplí v roce 1876. V příštím roce byly vysvěceny. Jde o čtrnáct kaplí s obdélným půdorysem a sedlovou střechou. Mají po dvou kamenných stupních. Ve spodní části každé kaple jsou jména dárců. V kaplích jsou niky s obrazovým reliéfem zastavení Křížové cesty, které byly vytvořeny z jemné pálené hlíny v umělecké dílně Josefa Gabriela Mayera z Mnichova. Ve středu Křížové cesty byla o několik let později umístěna Kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova zvaná také Římská kaple (1880–1882). V kapli se nachází novogotický oltář, kde byly o poutích slouženy mše. Ze schodiště kněží kázali a udělovali poutníkům požehnání.

  „Střecha šindelová na celém chrámu byla pořízena r. 1882 nákladem 8500 zlatých z kostelního jmění a dvě léta později musely obě věže důkladně opraveny a nově pokryti býti. Jelikož i dřevěné části již zpráchnivěly, zdivo věží mokrem značně poškozeno bylo, hromosvod teprve následkem blesku, jenž do věže udeřil, aniž by byl zapálil, r. 1868 pořízený, docela nedostatečný byl, tak že novým nahrazen býti musel“ píše kaplan František Havlas.

  Roku 1883 věnovala mariánské svatyni Julie Janitzcká z Frýdku sochy Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Nejsladšího Srdce Panny Marie, dnes umístěné v kostele sv. Jošta. Její štědrosti vděčíme i za sousoší hory Kalvarské ve výklenku chrámové apsidy naproti Římské kapli.

  V blízkosti chrámu postupně vznikají sociální a charitativní aktivity, které slouží potřebným i dnes: V letech 1876-1877 u silnice směrem k Lískovci byl postaven patrový dům pro kněze v penzi se 4 byty, tzv. emeritní kněžský dům. Jeho obyvatelé také vypomáhali v duchovní službě frýdecké farnosti. Sloužil svému účelu až do 80. let 20. století, kdy byl zbourán.

  V letech 1895–1897 sestry řádu sv. Vincence z Pauly přímo naproti chrámu vybudovaly v novogotickém slohu dům, v němž provozovaly mateřskou školku a opatrovnu dětí, později také chudobinec. Sestry Vincentky zde působily až do roku 1950. Počátkem 50. let byly zrušeny kláštery a jejich činnost násilně ukončena. Po roce 1990 se vrátily a dnes je zde Dům pokojného stáří u Panny Marie Frýdecké. Podobně, nedaleko odsud, sestry řádu sv. Karla Boromejského postavily sirotčinec, který dnes slouží jako léčebna dlouhodobě nemocných Gaudium. První sestry do Frýdku přišly z Těšína již v roce 1877. Zprvu se věnovaly výchově dívek a od roku 1886 asi 50 sirotkům.

  V roce 1894 firma Rieger z Krnova postavila pro chrám nové varhany. Konec devatenáctého století přinesl kostelu i hodiny na kostelní věže.

  V roce 1903 byl chrám poškozen požárem a jeho celkový stav byl špatný.

  Symbolem válečných ran se stal také osud mariánských zvonů, které byly v 1. světové válce zničeny. Ihned po válce „Spolek pro zvelebení poutí ve Frýdku“ se ujal sbírky na nové zvony. Ty byly nakonec pořízeny v roce 1929.

  Vedle běžných oprav byla provedena výměna šindelové střechy, oprava věží a fasády a vymalování mariánského kostela.

  Na podzim roku 1938, po připojení českého pohraničí k Německu, se redemptoristé z Hlučína museli vystěhovat a nové působiště nalezli ve Frýdku. V roce 1939 byl v blízkém okolí chrámu postaven nový exerciční dům. Zde byl umístěn klášter a knihkupectví redemptoristů. Klášter se skládal ze dvou domů a zahrady. Jeho působení a budování však bylo gestapem ukončeno na jaře roku 1941 a objekty zabralo německé vojsko. Činnost řádu byla obnovena až v květnu roku 1945, a to v objektech značně poničených.

  Druhá světová válka poznamenala život ve Frýdku ještě krutěji než válka předchozí, i když v obou válečných konfliktech i v době meziválečné, měli frýdečtí farníci, a nejenom oni, v čele osobnost mimořádně statečného a moudrého faráře P. ThDr. Josefa Müllera, který byl vždy připraven pomáhat jiným.

  V květnu roku 1945, při osvobozování Frýdku, byla fasáda mariánského chrámu poškozena. V jeho těsné blízkosti byli několik měsíců pochováni vojáci Rudé armády, kteří padli při osvobozovacích bojích o město.

  Za působení P. Karla Blahuta (1947–1950) byl chrám nově omítnut a nad průčelím mezi věžemi byla umístěna kopie sochy P. Marie v nadživotní velikosti, jako poděkování za ochranu města od válečných škod. Byla zhotovena místeckým sochařem Vladimírem Brázdilem. Slavnost jejího posvěcení se konala v neděli 31. srpna 1947.

  V roce 1949 byly zhotoveny pískovcové sochy sv. Václava a sv. Vojtěcha. Byly umístěny na galerii před chrámem.

  P. ThDr. František Kalník (1950–1967), počátkem padesátých let dal vymalovat mariánský kostel a zakoupil pro něj velký křišťálový lustr. V téže době byla opravena velká podzemní krypta a proražen do ní nový vchod z boční kaple sv. Hedviky a její zpřístupnění veřejnosti.

  Pozitivní změnu přinesl rok 1958, kdy byl celý poutní areál „úředně uznán“ kulturní památkou. Následovaly další opravy a úpravy chrámu a jeho okolí. V roce 1967 byla šindelová střecha vyměněna za plechovou. P. Stanislav Valošek (1972–1980) dal věže pokrýt měděným plechem a generální opravu varhan provedl prof. Jiří Vaculík.

  P. Jindřich Loriš (1980–1984) zahájil generální opravu mariánského chrámu.

  P. Eduard Kempný (1984–1990) dokončil opravu hlavního oltáře, dal pozlatit jeho svatostánek a kazatelnu. Nechal také zhotovit mramorovou dlažbu kněžiště a nový obětní stůl, který byl vysvěcen v roce 1986 biskupem Josefem Vranou.

  Jednou z velikých ran pro celou frýdeckou farnost byl zákaz poutí a procesí. Poslední byla pouť z Dobré v roce 1957. Poutě byly omezeny jen na samotný areál chrámu. Přesto zůstával „mariánský kostel“ v srdcích lidí. Lidé sem přicházeli za modlitbou, pro slova duchovní útěchy, pro křest, uzavřít sňatek, za posledním rozloučením.

  Důležitou změnou v životě frýdecké farnosti i mariánského chrámu přinesl návrat redemptoristů do Frýdku v roce 1990 a obnovení jejich klášterní komunity. V restituci řád získal exerciční dům stojící naproti chrámu.

  V průběhu 90. let prošel chrám důkladnou rekonstrukcí: oprava fasády a střechy, která byla celá pokryta měděným plechem, nové lavice v interiéru, oprava barokních zpovědnic, nové ozvučení chrámu a další.

  Dne 20. srpna 1994 byl farářem Petrem Bauchnerem (1993–1997) slavnostně vysvěcen Misijní kříž stojící v blízkosti chrámu.

  Novým impulsem pro rozvoj duchovního života, nejen ve Frýdku, bylo zřízení ostravsko-opavské diecéze. Prvním biskupem byl ustanoven dosavadní světící biskup pražský Mons. František Václav Lobkowicz.

  Historickým okamžikem v dějinách mariánského poutního chrámu, byl 30. srpen 1999, kdy papež sv. Jan Pavel II. povýšil frýdeckou mariánskou svatyni na baziliku minor. Tato událost byla oslavena děkovnou slavnostní mší v sobotu 23. října téhož roku, při níž biskup František Václav Lobkowicz přečetl papežský dokument, a to latinsky i česky.

•  

  Na prahu nového tisíciletí

  Nástup třetího tisíciletí v dějinách frýdeckého mariánského chrámu byl předznamenán povýšením svatyně na baziliku minor. Její význam a prestiž vzrostla tím spíše, že je dosud jedinou bazilikou minor na území ostravsko-opavské diecéze.

  V prvním desetiletí dále pokračovaly její opravy:

  V interiéru to byla rekonstrukce sakristie s restaurací nábytku, které provedl Petr Bittner, oprava opěrné zdi před bazilikou, pořízení dvou nových zvonů a revitalizace poutního areálu v okolí baziliky. Byly to především opravy značně poškozených kapliček Křížové cesty a také sousoší Kalvárie uložené v nice kostela. Dále došlo k obnově okolního parku, který vznikl již na přelomu 18. a 19. století. Celý chrámový areál byl oplocen. Prostranství před chrámem bylo opraveno a vydlážděno. Na rampu před chrámem se vrátily restaurované sochy světců.

  Celý projekt za 26,5 mil. Kč byl hrazen z prostředků Evropské unie (24,5 mil.), Statutárního města Frýdku-Místku, církve a občanů. Ve spolupráci s frýdeckou farností jej připravoval projektový manažer biskupství Mgr. Miroslav Přikryl. Realizace úspěšně proběhla v letech 2010–2011.

  Obnovený areál byl 28. srpna roku 2011 slavnostně vysvěcen biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem.

  Poslední desetiletí patří ve staletých dějinách frýdeckého mariánského chrámu k těm nejradostnějším: byla obnovena jeho krása a stal se znovu místem bohatého náboženského i společenského života.

  Nařízením vlády České republiky ze dne 31. ledna 2018 byl poutní areál s kostelem Navštívení Panny Marie ve Frýdku prohlášen národní kulturní památkou s platností od 1. července 2018.

•  

  Osudy zvonů

  O nejstarších zvonech ve věžích máme zprávy z roku 1783. Byly dva a jeden poškozený. Čtvrtý byl ve věžičce. V roce 1795 byl pořízen nový velký zvon. Byl to dar hraběte Jana Nepomuka Pražmy. Byl odlit u olomouckého zvonaře Johanna Strauba za 2000 zlatých. Vážil 1694 kg a byl umístěn na pravou věž. Vysvěcen byl 25. srpna ku cti sv. Kříže, Panny Marie a sv. Josefa, olomouckým biskupem Gottfriedem Rosenthalem.

  K němu přibyly roku 1838, péči faráře Pavla Prutka, další dva zvony z dílny olomouckého zvonaře Františka Stankeho: větší, zvaný Poledníček, byl připsán sv. Hedvice patronce Slezska, vážil 950 kg a menší, zvaný Večerníček, vážil 407 kg. Ten byl v roce 1860 nahrazen zvonem sv. František, který věnoval administrátor chrámu P. František Kohut.

  Všechny uvedené zvony byly v době I. světové války zkonfiskovány. Velký zvon z roku 1795 byl dne 16. listopadu 1917 shozen z pravé věže chrámu, a to za účasti početných frýdeckých farníků, kteří přihlíželi tomuto pochmurnému divadlu.

  Ještě během války nechal frýdecký farář Josef Müller opatřit v německé Bochumi dva náhradní železné zvony. Byly vysvěceny dne 9. září 1918 a zavěšeny ve věži kostela. Větší z nich, po roce 1929, když byly pro mariánský chrám pořízeny nové zvony, byl přenesen na věž frýdeckého farního kostela.

  Ihned po válce se Spolek pro zvelebení poutí ve Frýdku ujal sbírky na nové zvony. V roce 1928 bylo vybráno celkem 76 000 Kč, z toho 15 000 Kč daroval kardinál Adolf Bertram, první vratislavský arcibiskup. Ty byly nakonec pořízeny za celkovou sumu 107 589 Kč. Vyrobila je zvonařská firma Richarda Herolda v Chomutově. Tři nové zvony byly v neděli 18. srpna 1929 slavnostně vysvěceny. S nimi byl dopraven také ještě čtvrtý, menší zvon: sv. Josef, který byl určen pro kostel sv. Jošta. Největší zvon (1876 kg) měl nápis v češtině a němčině: „Ke cti a chvále Matičky boží věnují frýdečtí farníci a dobrodincové 1929.“ Nad nápisem byl obraz Panny Marie s děťátkem a nad ním byl umístěn latinský nápis: „Co válka zničila, láska znovu pořídila.“ Druhý, menší zvon (1100 kg), byl zasvěcen patronce Slezska sv. Hedvice s obrazem patronky. Třetí, nejmenší (734 kg) byl zasvěcen patronu a ochránci českého národa sv. Václavovi. Byl opatřen nápisem „Na paměť 1000letého jubilea sv. Václava 1929“. Také tyto tři zvony byly zničeny v době německé okupace.

  Poté byl mariánský chrám několik let bez zvonů. Až počátkem padesátých let opatřil frýdecký farář P. Karel Blahut provizorní železný zvon. Sloužil chrámu, jejím farníkům i všem poutníkům až do roku 2008. Dnes visí tento těžký téměř pěti tunový zvon v pravé věži chrámu a z bezpečnostních i statických důvodů se na něj již nezvoní.

  V létě roku 2007 byly ve zvonařské dílně Marie Tomáškové-Dytrychové v Brodku u Přerova odlity dva nové zvony pro baziliku minor ve Frýdku.

  Větší nese jméno „Panna Maria Frýdecká“. Je to bronzový zvon tónu F1, má hmotnost 850 kg a spodní průměr činí 1140 mm. Druhý, menší zvon tónu A1 se jmenuje „Svatý Josef“. Váží 490 kg a spodní průměr má 945 mm. Zvony byly slavnostně vysvěceny ostravsko-opavským biskupem Františkem Václavem Lobkowiczem v sobotu 5. dubna 2008. Zatímco v chrámu probíhala slavnostní mše, byly zvony obřím jeřábem podniku Hutních montáži vyzdviženy do levé chrámové věže. V závěru bohoslužby, krátce před polednem, nad městem zazněl poprvé jejich hlas.

   

  Literatura:

  Hawlas, František: Panna Maria Frýdecká. Brno 1893.

  Indra, Bohumír: Stavba barokního poutního kostela P. Marie ve Frýdku a jeho architekt. (Příspěvek k dílu Umělecké památky Moravy a Slezska). Časopis Slezského zemského muzea – B, XLII, 1993, s. 44–58.

  Juřák Petr: Pamětihodnosti města Frýdku-Místku. Frýdek-Místek 2002.

  Kohut, František: Stoletá Památka Kostela Panny Marie w městě Frýdku, krajině Slezské, Diecézi Wroclavské roku 1852. Olomouc 1852, s. 146.

  Novák, Karel: Poutní chrám Panny Marie ve Frýdku. Vyd. Duchovní správa ve Frýdku, Nakladatelství Pallata, Praha 1994.

  Pindur, David: Bazilika Navštívení Panny Marie ve Frýdku. Český Těšín 2011.

  Rumian, Jan: Bazilika minor Navštívení Panny Marie ve Frýdku. Z dějin chrámu. Frýdek-Místek 2017.

  Schipp, Joseph Carl: Inventář kostela P. Marie „na Vápence“ 31. října 1808.

  Rukopis uložený ve Státním okresním archivu ve Frýdku-Místku. Archivní fond Farní úřad Frýdek, inv. č. 5, sign.1a.

  Schipp, Josephus Carolus: Liber ecclesiae B. V. Mariae Fridecae, a me Jos. Car. Schipp Dioecesis Wratislav. Austriacae Dicionis Vicario Generali, Canonico ad S. Joann. Bapt. Wratislaviae, Archipresbytero et Parocho Fridecae, a multis jam abhinc annis congestus, et anno 1835 in praesens volumen redactus. (Kniha o chrámu blahoslavené Panny Marie ve Frýdku z r. 1835)

  Voloch, Alexander: Poutní chrám P. Marie ve Frýdku. K 200letému jubileu položení základního kamene. Frýdek 1938.

  Text a kresby jsou výběrem z publikace: 
  Rumian, Jan: Bazilika minor Navštívení Panny Marie ve Frýdku. Z dějin chrámu. Frýdek-Místek 2017, kterou lze zakoupit v Galerii u Jakuba a v knihkupectví u Jakuba v Místku

  Kresby na obálce: Klarisza Ondráčková

  Tisk: KLEINWÄCHTER holding s.r.o., Frýdek-Místek 2018.

  Z DĚJIN BAZILIKY NAVŠTÍVENÍ PANNY MARIE VE FRÝDKU