NA CESTĚ DUCHOVNÍHO POVOLÁNÍ
Na Hromnice, tedy 2. února, se každý rok slaví den zasvěceného života. Letos řeholníci a řeholnice míří na pozvání otce biskupa Martina do ostravské katedrály již dnes, aby společně prožili diecézní den zasvěceného života. Jsme vděční za jejich službu a svědectví života, který sám o sobě vypráví o tom, že se oplatí žít pro víc. Také v naší farnosti máme řeholníky z Kongregace Nejsvětějšího Vykupitele – redemptoristy a mezi katechety můžeme narazit i na jednu milou a veselou sestru boromejku – s. Ladu. Právě s. Lada Petříková a o. Peter Slobodník se s námi krátce podělili o svou cestu.
Kdy jsem objevil své duchovní povolání?
s. Lada: Napoprvé jsem se zhrozila: Byla jsem přítomna vyslovení slibu Bohu u mojí kamarádky. Dotýkalo se mě to osobně. Napadlo mě, že to je taky můj případ. Ta představa mě děsila i přitahovala.
o. Peter: Na střední škole jsem se začal ptát, jaký má Bůh plán pro můj život. A samozřejmě jsem se za to modlil i snažil naslouchat Božímu slovu. Po Sametové revoluci přišlo rozhodnutí odejít z vysoké školy a vstoupit k redemptoristům.
Proč právě boromejky/redemptoristé?
s. Lada: Boromejky se věnují pomáhajícím profesím. Byla jsem čerstvě vystudovaná sociální pracovnice. Zároveň jsem vnímala, že u boromejek "je život", žádná šroubovaná zbožnost nebo důraz na pravidla, ale vzájemné vztahy a prostor pro osobní blízký vztah s Bohem.
o. Peter: Hlavně asi kvůli redemptoristům, které jsem znal. A též mi byla blízká spiritualita sv. Alfonse.
V čem se liší život řeholníka od života diecézního kněze?
o. Peter: Hmm nevím, nikdy jsem diecézním knězem nebyl. Ale asi, že řeholní život je životem ve společenství.
Jak vypadá moje služba? Komu/čemu se věnuji?
s. Lada: Učím náboženství ve farnosti a na ZŠ. Dětský svět a hravost je mi velkou inspirací i motivací.
Co je největším darem řeholního života?
o. Peter: Největším darem každého života, nejen řeholního, je Pán Ježíš, a to co nám přináší: pomoc Ducha Svatého, láska, radost, pokoj, naděje…
s. Lada: Největším darem je život z modlitby, že má pro ni člověk ve svém životě prostor a čas.
Co v něm bývá náročné?
s. Lada: Život ve společenství. Absence partnera – fyzické opory (s Bohem je to jinak).
o. Peter: Život je náročný ale i hezký. Asi tu mohu použít výrok jednoho našeho profesora: „Společenství je to, co mě zničilo.”
Jaké jsou dary mých spolusester/spolubratrů v současné komunitě?
s. Lada: Je bezva, že se můžeme doplňovat a že můžeme dělat věci společně. Každá se zapojí svým dílem a máme z toho radost. Dobrým příkladem je organizace duchovních obnov pro ženy u nás v klášteře. Jsem vděčná, že jsme schopné si odpouštět a jít dál.
o. Peter: Vážím si, že si v komunitě vycházíme vstříc a umíme se doplnit. A také věrnost svému povolání a normálnost života.
Děkujeme s. Ladě a o. Petrovi za jejich otevřenost a jejich rozhodnutí následovat Krista na cestě úplného zasvěcení. Přejeme a vyprošujeme jim vše dobré na všech dalších cestách.
Rozhovor vedla Štupi.